Pravda o české superbaterce, do které jsem nalil peníze – ZBYNĚK FROLÍK, INVESTOR

HE3DA

Baterie HE3DA budí vášně. Autoři projektu ji představují jako „game changer“ pro oblast elektromobility i energetiky, zatím se však nevyrábí. Její vyhlídky komentuje investor Zbyněk Frolík.
celý článek zde

Článek
Jsou baterie HE3DA českého chemika Jana Procházky geniálním vynálezem, nebo podvodem na investory? Proč se dosud nevyrábí? A co se vlastně děje v dostavěných halách společnosti Magna Energy Storage? Články na tato i podobná témata se objevují v českých médiích skoro pravidelně a nutno dodat, že tomuto projektu většina autorů spíše nevěří.

Osobně jsem fandou nových a zelených technologií, do řady z nich aktivně investuji. Jednou z nich je i baterie HE3DA. Osobně mi ji prezentoval její vynálezce a mně se to hodně zalíbilo. Měl jsem i osobní důvod: Před lety mi vybuchla a začala hořet baterie v elektrokole, které bylo uskladněno ve sklepní kóji bytového domu na horách v době, kdy tam nikdo nejezdil. Asi si dovedete představit, jak to v moderním domě s ventilací následně vypadalo.

A teď čtu, že jsem vlastně investiční břídil, když jsem do toho dal své peníze?

„Osobně si myslím, že sériová výroba se rozjede až v prvním kvartálu 2022, i když Radomír Prus tvrdí, že to bude už letos v říjnu. Vsadili jsme se o lahev rumu.“

ZBYNĚK FROLÍK, INVESTOR

Požádal jsem proto hlavního architekta projektu, Radomíra Pruse, o možnost prohlédnout si vše osobně a opravdu detailně. Vzal jsem s sebou i dva další investory, kteří se léta pohybují v oboru. Sám mám elektrotechnické vzdělání jak ze střední, tak vysoké školy. Jako majitel velké firmy a investor do několika technologických firem mám snad dobrý přehled o tom, jak dlouhá cesta bývá od prototypu k rozjetí efektivní sériové výroby. Navíc v situaci, kdy jste ten svůj produkt schopni neustále inovovat.

Všechna zjištění z návštěvy Magda Energy Storage jsem zformuloval do několika bodů. Není to pouze postřeh můj, ale shodli jsme se na něm všichni:

  1. Dostali jsme odpovědi na všechny otázky a viděli jsme celou firmu, pouze na laboratoře už nezbyl čas. Ekonomické výsledky jsou investorům předány, jsou auditované a vyjadřují reálný stav, který jsme si s kolegy potvrdili. Firma disponuje řadou potřebných certifikátů kvality i parametrů z renomovaných zkušeben, především INTERTEC a TÜV.
  2. Prošli jsme celou novou výrobní halu a i haly sousedící s doplňkovou výrobou. Viděli jsme všechny segmenty výroby, sklady včetně vstupních materiálů, jejich poloautomatické zpracování na poměrně velké technologii a ploše přes cca 1000 m2, zpracování klíčové komponenty (tedy „jímače“ energie) v poloautomatickém provozu, kompletní kovovýrobu elektrod a obalu, kompletní linku automatizované montáže celých baterií v modifikovatelných verzích dokončenou z 85 % (na některých stanicích probíhalo finální odladění), automatizovanou svařovnu (funkční), výrobu izolantu včetně formátování (funkční), formátování baterií (funkční, ale zatím v cca 10 % potřebné kapacity, ale vše lze rychle dodělat modulárním způsobem).
  3. Výroba je reálně v jedno až dvouletém skluzu proti původním slibům, ale jako průmyslník to chápu. U takových startupů je to normální a často jen blázen, který neví, co ho čeká na cestě, se upíše stovkám investorů a pak zjistí, jaké překážky ho ještě čekají. Každý ovšem věděl a ví, kdo za projektem stojí, jeho historii a jaká je rizikovost investice v době, kdy existovala jen ruční výroba vzorků. Vše navíc zkomplikoval covid-19.
  4. Nedivíme se, že výrobu klíčových komponentů, vývoje struktury i technologie, jak toho všeho dosáhnout, drží majitelé firmy i držitelé patentů pod přísným dohledem v utajení. Stačí neblahá zkušenost s čínskými zájemci, jejichž úmysly podle všeho nebyly úplně čisté. Vysoká ziskovost případné sériové výroby baterií je velkým lákadlem pro ukradení.
  5. Prošli jsme náklady na jednu kW a viděli první velké (v desítkách MW) prodejní smlouvy.

Jan Procházka postavil svůj skvělý vynález na nehořlavosti, extrémní mechanické odolnosti (dokonce proti střelbě), použití „levných“ materiálů (měď, hliník a grafit), robotizovatelné a automatizovatelné výrobě a potenciálních nízkých výrobních nákladech. Na druhé straně stojí „nekonečná“ potřeba různých typů baterií pro účely v automotive, energetice, domácích skladech, skladech u nabíjecích stanic při rostoucím politickém tlaku na elektrifikaci všeho, všude a asi i za cenu ať to stojí, co to stojí.

S Radomírem Prusem jsem mluvil poprvé na konferenci pro investory, podruhé při samotné prohlídce závodu. Neznám jeho minulost, ale smekám klobouk, co až do této doby dokázali s Janem Procházkou a ostatními kolegy dosáhnout.

Osobně si myslím, že sériová výroba se rozjede až v prvním kvartálu 2022, i když Radomír Prus tvrdí, že to bude už letos v říjnu. Vsadili jsme se o lahev rumu, tak uvidíme. Zase to pojedeme zkontrolovat.